1) Zatímco první soustředění jsem hrotil, snažil se najíždět co největší dardy a byl zpruzen, když se jelo z kopce a tudíž nešlapalo, tak po pár letech mám dojem, že je celkem jedno jestli se v tomhle období najede 120 a nebo 180 km.
2) Počasí bylo letos nejlepší co jsme tam měli. Vyjížděli jsme stále se sluneční optikou a i když to na kraťáky nebylo (neplatilo pro tvrdého k sobě a brutálního k ostatním Blážu, který jezdil nejen v kraťákách, ale i v krátkém dresu), po zimě, která panovala u nás to byl balzám. Sprchlo krátce jen 2x v noci.
3) První půlku soustředění zpestřuje sledování riderů probíhajícího etapáku Istrián Spring Trophy a následné stopování bidonů a tašek. Letos se urodilo. Zejména jezdci Rabobanku hodně baštili, takže stejnojmenných taštiček jsme sebrali půltucet včetně jejich obsahu. Zejména sladké houstičky s pudingem byly výborné.
V pelotonu byl jednoznačně největší (a trochu utajenou) hvězdou Salvatore Commeso. Mj. vítěze dvou etap Tour de France, vrchařské soutěže na Tirreno Adriatico a hlavně dvounásobného mistra Itálie (a „tedy ½-ní mistr světa“ © Tiby) jsme si všimli celkem náhodou a bylo to pro mne velké překvapení a věřil jsem tomu až když mi potvrdil jeho účast jeden z manažéru teamu Meridiana za jednou z občerstvovaček.
5) Z českých týmů jeli jen Windoors Příbram a v popředí byl hlavně Martin Boubal (je vidět, že to je závoďák) a já fandil a řval hlavně slovákovi Bronišovi, kterého považuju za velkého borce (viz. loňský mistrák). Po třech antibiotikových procedurách však nebyl ve své kůži.
6) Zdálo se mi, že letos bylo trénujících česky hovořících part výrazně víc. Takže jsme jeli kousek tréninku s Forman Cycling team, se Zdendou Mlynářem a jeho Max Cursorem, juniory z Příbramy, Favoriťáky z Brna ….. .
7) Barevní „papoušci“ z wattsenglish.com letos dali přednost hotelu. Kde podle mne byly přednosti jen dvě: jídlo bylo připraveno a byli v centru cyklodění při etapáku. Jinak měli malé postele, malé pokoje, večeři až od 19-ti a cena výrazně vyšší.
8) Pan domácí Kotvaš je stále stejný: stejné tepláky, stejný svetr a bunda, stejně silné brýle a ani položka 7,50 Eur za noc nepodléhá inflaci. Takže se těším, že TBB bude příští rok zastoupen ještě početněji.
9) Cesta zejména tam byla leos o trochu dobrodružnější: v Alpách v noci padalo hrubě. Od Salzburgu to bylo i po dálnici na ujeté vrstvě sněhu, což s letními pneu nebylo buhvíco. Těšil jsem se vždy do tunelu a modlil se, že za tunelem už to musí být lepší. Ale až k Itálii nebylo a zdálo, že snad i dálnice uměle zasněžují. Ovšem Itálie nás za svítání už přivítala „suchou nohou“. A to je další změna: jelikož beszie slovinci zavedli dálniční známku za 35,- Eur jeli jsme na Udine a Terst. I když cesta z Terstu do Koperu byla s asi 3 opravami rozhodně, každému kdo jede na Istrii tuto variantu doporučuji. Ušetří minimálně 1000,- Kč. Takže ted po dálnici na Udine a Terst. V terstu sjet na Mugii, objet mys v podstatě po pobřeží, přes opuštěnou hranici do Slovinska a pak sjet doprava na odbočce do Bertoki.
Pozitivum bylo, že se mi za volantem vůbec nechtělo spát.
10) Vašek najel za těch 10 cca. o 200 km víc než loni, takže to vycházelo na necelých 110 km/den. A kratší tréninky než já měl jen dva: den odpočinku za 60 km a pak poslední den v pátek zase 60 km, kdy na něj ve velkém větru a za cukajícím Péťou Ontkem dolehla krize. Nejvíc sámoška najeli Bláža, Šupy a Fiši. Pro mne je přírodní úkaz David Mašek. S minimem zimního tréninku snad neměl slabou chvilku i když většinu času účinkoval s výše zmíněnými dělníky asfaltu.
Technické potíže letos byly, naštěstí dobře načasované: první den měl problémy Tibor, který s novým řetězem nemohl roztočit tu „pravou kubánskou smaženici“ © Svoboďák-Kolokrám a při “staccatu” jeho kilometrářských nohou se ozývala střelba přezkakování řetězu přes pastorky. Problém vyřešil návštěvu v servisu účastníka v Giro d´Italia Bruna Buliče a zakoupení 3 ks zásadních pastorků značky Marcchissio. Mě 4.-tý den prasklo lanko od šaltru. Naštěstí při návratu 10 km před Porečí. Na posledním švihu jsem však zlomil řadící páčku k šaltru na Ergopoweru Sachs.Únava materiálu. Bylo to v Umagu a domů ještě 40 km proti větru. Naštěstí mi zustala vzadu 14-ka zařazená a tak na 53/14 a 39/14 dojel i když na mě byl Satu-peka vulgární. 😎
12) Opět jsme vezli zbytečně moc jídla a jednu plnou krabici od banánů vezli zpět domu. Příště už opravdu minimum. Tím spíš, že v Poreči je nový Lidl a ještě jeden nový větší market chorvatského řetězce. Celkem jsem se držel v jídle zkrátka, avšak týden po návratu do čech jsem příjem nedokázal vůbec kontrolovat. Fiši nás bavil svým kuchařským neuměním. Zvláště pak výtvor: zbytek čočkové polívky a do ní nakrájené 2 cibule a palice česneku by mohl kandidovat na titul „Gastronomické peklo 2009“.
No, jinak nic nového. Sraz je ve středu 10.3.2010 ve 22,00 hod na benzínce Esso za Chebem (Sv. Kříž).
