Vikingové 15. 9. – 21. 9.

Uickey
Za tento týden: 490 km
Celkový počet: 21025 km
Hmotnost: 84,0 kg
Vašek Viky
Za tento týden: 195 km
Celkový počet: 9363 km

Neděle: 25 km. Po včerejšku jsem docela vyrychtovanej a 2x mě chytla křeč u compu do stehna. Jak musej vypadat ti kluci co jeli v pátek Borges v Rokycanech, v sobotu Vary a v neděli “Odvetu” na Lopatárně. Původně jsem plánoval na poslední závod SALky do Braňan, ale Vašek byl out a jeho průdušky hrajou jak harmonika. Odpoledne, když se pak trochu oteplilo, jeli jsme spolu a s Jirkou Chroustem uplně langsam na Loket a hned zpět, jelikož začlo pršet a když ček nemá teplotu má aspoň tu hodinku denně nohy protočit.
Neděle: 25 km. Soko – Loket – Soko

Sobota: 180 km. Tak tedy vpřed na tu párty s Románkem a Fandou. Kluky z Kolokrámu Kubu Svoboďáka a Jirku Říhu a Pína Hennlicha (bude řídit mechanický vůz) jsem našel až po usilovném hledání mezi všemi těmi mechaničáky. Sparťaní s Ondrou, tuhle Bejk a ostatní z Whirlpoolu, Ríša Faltus a spol, nabušený hovádka z chorvatské Perutiny Ptuj, spousta mladejch němců… ááá “repre” a s nimi Láďa Fába….Číslo, čip a hadry připravený. Převlíct, podepsat, vyčůrat a už se slavnostně startuje. Celkem volně přes Prahu. Celá silnice pro cyklisty, lidi mávaj. Chvíli jedu hned vedle největších hvězd Kreuzigera a Raboně. Něco si vykládaj. Zleva mě trochu zavře Kozubek – vítěz z loňska. No užívám si to a mám oči vykulený. Těsně za Prahou před Progress-Cycle se staví. Všichni jdou ještě na malou, 3 minuty čekáme. Já ještě popřeju Martinu Krupičkovi co vyhrál letos MRSAC hodně štěstí a startuje se. A je to podle očekávaného scénaře. Jsem úplně vzadu a jistíme to tam s terezínským Petrem Šináglem. Je to druhý nejstarší muž v Pelotonu (vedu ale o rok 8-)). Ještě s ním prohodím pár vět (ve svých 2+40-ti má najeto 25 tis. km), ale už je na compu 40 a tak raděj číhám. Hostivice, Jeneč, …občas na brzdy a pak rychle nástoupit, na kruháči před Unhoští se to začíná natahovat a si hned připadám jak na Lopatě. A je tu první crash. A v něm chudák Krupec a podle grimasy to dnes pro ně končí. Taky jsem ještě zaregistroval pana cyklistu Faltuse v té změti asi 10 lidí. Ten mě po chvíli předjíždí a jeho krásny červený hadry jsou pěkně pošramocený. Jenže to už bojuju o život a ocitám se mezi auty protože se jede stále k 50-ti a když před tebou chlap nechá díru, tak sjetí hrozně bolí. Už tady pár lidí zabalilo a vystupujou si. Říkal jsem si, že když mě odpáraj pojedu mezi mechaničáky v konvoji a v příhodné chvíli si to doskočím. Ale jízda za autem chce taky trénink a bylo to horší než v balíku. Takže jedu asi za 3-ím autem, zakouslej do řidítek a v duchu doufám, že se přece takhle nemůže jet ještě dalších 250. Ve Velký Dobrý jsem zpátky v balíku. Uff. A hned si dávám do pusy powerbar a vezl jsem takhle az do Nového Strašecí. Zase se totiž zrychluje. Ale to už se nehodlám nechat odpárat. Ve Strašecí balí Jirka Říha, takže v dresu Kolokrámu jedu už jen já a Jakub. Ti slávisti co jedou s námi v týmu asi zůstali za tou Unhoští. Za Strašecím se jedou nádlužkou na Mšec. Tempo v tu chvíli OK. Šlapat se musí. Nohy jsou v tahu, ale dá se. Když zase brzdy a vidím Fábu, jak v jíždí do pangejtu. Ale nepad. Jen sleze, vyšplhá se na silnici a pokračuje a za chvíli mě zase předjíždí. Inu i v terénu to umí. Před Řevničovem ijíždí asi 16 lidí a je tam i Pávis. To já, ale vzadu vůbec nevidím. Když se balík natáhne má had délku jistě ke kilometru. Řevničov, sjezd do Krušovic. Ve stoupání před Hořesedly se hlavní balík – fouká bočák od severu a všichni se tlačí k levé straně – zase dělí. já jsem až ve 3-tí skupině. Snaha u většiny lidí dojet skupinu před námi, kde je i Jakub je velká a daří se. Dojíždím k Jakubovi a ptám se z hecu – jelikož mám starosti sám ze sebou – jestli jako lídr něco nepotřebuje. Prej ne, a prej ať se nezašívám a šlapu. No a je to Petrohrad a moje osudová chyba. Skupina se zase dělí a já sámoška vzádu. Takže cca. půlka si doskočila hlavní pole a Kuba s ní a já zůstávám ve druhé. Tady už spolupráce vázne. Je nás asi 30 ale na špici se točí tak víceméně 10 lidí. Jede se svižně, ale bych si to představoval rychlejší. Lubenec a prémie na Bošov. Ve skupině jsou 4 lidi z Veloservisu a ti mě 3x shvízadali, že jím kazím tempo na špici. Takže v Bochově mě to už neba a tak jim odjíždím, jenže v tom bočáku mě zase u Andělky maj. Sjezd do Varů, kolonáda a šplháme Panoramkou a začínám cítit náznaky křeče v levém stehně. Renča mi podává bidon, kamarádi hlasitě fanděj, na horizontu Vašek tašku s bufetem, ale už mu řikám, ať chvíli počká, že se za chvíli vrátim. U golfu jsem dal tašku s energetickým nápojem a vaflema Šináglovy a před Andělkou zastavil. Hned u mě byla sanitka jestli jsem v poho. Dal jsem jim čip a jel zpět. Panoramka už prázdná a potkal jen Honzu a Tibora a Pepu Kodla jak hledam hospodu a něco na zahřátí, takže jdu s nima i s Vášou podělit se zkušenosti a dojmy. Líbilo se mi to, užil jsem si to a udělal jsem si hezkej den. Bylo to krásně, děkuji. A za rok na limit 10 min před Prahu.
Sobota: 70 km. Soko – Vary – Soko. 2x Panoramka. Dobře se necítím.8-/

Pátek: 30 km. Do práce a z práce, doma sbalit a do Varů na “Žluťáka”. Čekal jsem nevraživého řidiče a problémy s převozem kola, ale opak byl pravdou. Řidič úplně v poho, ještě mi zavazadlovej prostor otevřel z druhý strany, abych si kolo nepodrel o kufry a ani žádnou platbu navíc nechtěl.
Pátek: 0 km. Kašel, rýmy, průdušky out.

Čtvrtek: 70 km. Pomalu do Varů pro místenku na bus na zítra. Pojedu ty Vary na lehko. Rezervy neberu i když Kuba Svoboďák mechaničák zajistil a snad i dresy. Takže jedu za Slavii, a pravděpodobně ve žlutooranžovém dresu Kolokrám-Bigshock. Do kapsy si dam i rezervni dusi a pumpicku, páč jesi odpadnu, tak do sběráku nepujdu a raděj si sundám číslo a dojedu domu kolmo. Kdybych náhodou dojel v nějaky skupině, která má šanci na dokončení až na Panoramku, tak tam dostanu od Vaška bufet a Renaty vodu. I mobil si beru a když to zabalim zavolám Vaškoi aby se byl v klidu. Na Panoramce je rozpis mezi 12:34 – 12:53.
Teď se hlavně dostat s kolem do Prahy.
Čtvrtek: 0 km. Slušná rýma a celkově nicmoc, takže klid na lůžku.

Středa: 65 km. Naposledy jsem jel závod 23. srpna. Na Lopatárnu se mi trmácet nechtělo a tak když Vašek chtěl jet na 3. MTB závod na Březovou – a vzhledem k tomu, že bylo sucho a zkrátili sjezd – dal jsem si to taky. Na cyklokrosovém kole ten sjezdík přes vyjetý koleje byl i tak nepříjemnej. No alespoň trochu jsem se zadýchal. S rozjetím a vyjetím to dalo něco přes 2,5 hodiny.
Středa: 40 km. 3. závod MTB Březová + vyjetí a rozjetí

Úterý: 110 km. Hlavním znakem švihu byla velká zima. Ve sjezdu z Krásna k Teplý mi na compu ukazovalo 4,6 st. C. Dal jsem asi 20-ku před srazem a pak s Alešem, Mášou a Ondrou přes Bukovany, Kaceřov, Kynšperk domů pro Vaška a pak níže zmíněný okruh. Nejelo se mi úplně zle a třeba z Lokte do Slavkova byla rychlost stále ke 30-ti.
Úterý: 60 km. Soko – Loket – H.Slavkov – Kfely – Březová – Háje – Březová – Chodov – Soko

Pondělí: 10 km. Čím blíže jsou Vary, tím míň trénuju a vůbec z toho nemám dobrej pocit. Dnes navíc celý odpo pršelo a i když jsem si v práci sliboval, že si dám alespoň hodinu na trenažéru, tak skutek utek. Akorát jsem likvidoval u Vuelty zásoby sladkostí a do toho všeho mi trochu začlo škrábat v krku …. si asi lehnu. 😎
Pondělí: 0 km.