“Etapák” na vlastní kůži

V Jevíčku se jel letos i za mé účasti 33. ročník Závodu míru nejmladších. Je to mezinárodní čtyřetapový závod, který letos jeli kadeti z Rakouska, Dánska, Slovinska, Maďarska, Slovenska a ČR. Při pohledu do výsledků minulých ročníků – na stupních se umísťovali současní profíci Berhard Eisel (FDJ), Roman Kreuziger (Liquigas), Simon Spilak (Lampre) či Matěj Jurčo (Milram) – bylo zřejmé, že závod nebude procházka růžovým sadem, ale holý boj o přežití. Tím spíš, že startovka čítala 136 závodníků – v roce 1989 to bylo dokonce neuvěřitelných 332 jezdců (vyhrál tenkrát cyklokrosař Jirka Pospíšil).

I tak jsem se na závod hodně těšil a byl zvědav nejen na sebe, ale i na to jak si povedou kluci z KV kraje, kteří jeli se mnou v týmu: Jirka Čechman (jasný lídr), Petr Šulc, Dan Johanes, Ondra Sýkora a Pavel Kuzma, pro kterého to byla silniční premiéra.

Příprava byla standartní. V březnu 10 dnů Chorvatsko, od dubna jsem pak začal jezdit krom tréninků i na kole do školy ve Varech, takže jen za duben jsem měl najeto přes 2000 km ve kterých byly i pohárové závody v Pičíně, Soběslavi a Brně. Příprava pak vyvrcholila soustředěním v Lounech se slovutným trenérem Chrobákem, kterého jsme přejmenovali pro jeho nesmlouvavé praktiky na Milan „fuhrer“ Chrobák 😎 (samozřejmě je pan Chrobák v pohodě a těšíme se na další soustředění pod jeho taktovkou).

Takže po dlouhé cestě do Jevíčka (cca. 6 hod) v pátek 8.5. v 17,00 start první – 72 km dlouhé – etapy. A jen se písklo jela se pěkná smaženice (samozřejmě kubánská) ….. po výjezdu z Jevíčka se trochu zvolnilo a vždy při průjezdu obcí či městečkem se zrychlilo. Snad aby diváci viděli, že nejsme žádní turisté. Ovšem 4 horské prémii peloton řádně zkorigovaly. Já se ocitl v koloně mezi auty 7x a 7x se zakouslej do řidítek dotáhl do čela. Po poslední horské prémii, 7 km před cílem, se mi to již nepovedlo a do cíle dojel se zásekem na vítěze Rybína cca 4,14 min na 75. místě a s průměrem na compu 36 km/hod. Pocity smíšené. Samozřejmě základ je výkonnost, ale současně je důležité si neustále budovat pozici v balíku a nebát se, přestože kolem „zuří válka“. Technickou připravenost a umění průjezdu zatáčkami navíc prověřil vydatný déšť. Opravdu to bylo těžké, ale částečně jsem byl spokojen s tím, že z našeho karlovarského zastoupení byl lepší jen Jirka Čechman.

Ještě večer umýt kola a druhý den v sobotu nás nejprve čekal závod na 7 okruhů v Jevíčku s kriterijní délkou 20 km a plochým profilem a odpoledne další etapa na 60 km přes slovutný kopec Hartinkov.

Tak tedy kriťas a opět řežba: za každou zatáčkou nástup, lokty, brzdy, stále ve střehu. Ve 4 okruhu však ztráta kontaktu se špicí a v cíli jsem chytil další 1,41 min. ztráty, dojel na 62. místě a celkově si polepšil o pozici. To už nohy dost bolely, ale nejen mne. Tentokrát sice ze západočechů nejlepší, ale Jirka Čechman měl defekt, takže si to musel po výměně sjíždět.

Odpolední,III.-tí a královská etapa přes kopec Hartínkov byla z mého pohledu asi nejpovedenější a přestože to taková divočina jako včera nebyla padalo se víc než v pátek a to i do kopce – tlačenice dopředu a líznutí o zadní galusku. V cíli jsem měl sice 5,26 minut na vítěze, ale celkově jsem poskočil na 62. místo.

V neděli nás čekala závěrečná časovka na 15 km a tak jsem se snažil nahnat pár sekund na jezdce kolem mne i proto, že časovku považuji za svou silnější disciplínu. Na mále jsem měl však již na startu, jelikož se rozhodčím nelíbilo, že jedu v kombinéze s nápisy Phonak (na poháru v Pičíně to bylo bez problémů). Nejelo se mi dobře, únava byla znát a tepy byly níže cca o 10. Trochu jsem spoléhal, že se budu přibližovat k reprezentantce Jarmile Machačové – závod byl vypsán i pro ženy (mimochodem s vykonějšími se sjíždí balík výrazně lépe jelikož nemají omezené převody) – ale bohužel. V časovce až 66. místo a na vítěze Rybína ztráta přes 3 minuty. 8-/

Po čáse jsem měl dost, ale přesto, že výsledek nebyl nic extra a celkově jsem byl 62. se ztrátou 14,18 min. na vítěze Zechmeistera, napoprvé jsem byl spokojen. Z Varáku byl přede mnou jen Jirka Čechman a ten je na tom lépe jak fyzicky tak technicky. Ostatní varští byly za mnou: 84. Petr Šulcík (-31,30 min), 88. Ondra Sýkory (-38,37), 91. Pavel Kuzma (-41,42) a 98. Dan Johanes (1,01,14 min). Jsem rád, že jsem mohl tuto zkušenost získat a díky panu Fialovi a panu Chrobákovi, kteří za námi jezdili v mechanickém voze a dělali nám „directeur sportif“ a také díky CKTBB. Je jasný co to chce: trénovat a závodit. Takže ve středu hurá na Lopatárnu do Plzně!!!

Ciao Vasek.Viky@centrum.cz