Silničářova sezóna není v naších podmínkách moc dlouhá a než abych se snížil k běhání jako Fiši nebo Péťa Ontko, tak jsem si raději oprášil vzpomínky na letní dětskou olympiádu v Táboře, na Sidi našrouboval 2+2 kovové trny, namasíroval stehniska udržovaná kriterii na parkovišti na Michalu, naložil kola a vyrazil s bráchou a tátou do německého Dohlau na mezinárodní cyklokros jež je také německým pohárem a který šéfuje pan Jirka Král rodák z Ostrova a na kterém se podílelo také SCM Cheb s panem Fialou.
Trať jsme vyzkoušeli i s Robertem již před rokem a znovu si ji připoměli týden před závodem. Loni byl sníh letos se dalo jezdit i “krátký-krátký”.
Rozjetí pod Dohledem odborníka
Po registraci jsem dal dva okruhy a jako “mázu” zvolil gumy Schvalbe CX pro, které jsou užší a hrubší než semislickové Micheliny. Pak zkouknout start a okruh našich kamarádů Víti Hanuše a Karla Krejčího, kteří jeli Masters a rychle na válce nastavit provozní teplotu.
Po 3/4 hodince do naší modré kombinézky a na start. Start necela dvacítku juniorů a já byl jediným cizincem. S námi startovali i ženy Elite a tam zase byla jedinou neněmkou Helen Wyman z Velké Británie za kterou jsem se v průběhu závodu kousek vyvezl a musím říct, že jela zvláště v terénu výborně a nad moje možnosti.
Trať je na cyklokros celkem atypická. Hodně jezdivá, dlouhé rovinky, nijak velké převýšení a jezdec musí slézt z kola jen na 2 uměle vytvořených překážkách … které by jistě takový Mlýny skákal. Ztratí, které jsem měl možnost vyzkoušet (Louny, Podbořany, Plzeň) je Dohlauská jednoznačně nejjednodušší.
Nájezd do hrbku
A v hrbku
I silnice je celkem dost a na zpevněné cestě to odsejpá. Celý závod jsem jel na “velkou” tj. 44-ku.
Na konci travnate drncavé rovinky
...zakončené točkou... a zase rovinka podel depa
Asfaltových pasáží jsem si vyloženě užíval. Tu správnou cyklokrosařskou techniku nemám ještě zažitou. Rychlý a plynulý průjezd zatáčkou je stejně důležitý jako fyzická kondice.
Na konci cílové rovinky za Helen Wyman z Englandu
Počasí bylo parádní a mechanici v depu a jejich partnerky “Wapky” neměli moc práce.
Chvilku jsem se za ní vyvezl
Cyklokros je hodně o nástupech, za každou zatáčkou je třeba zvednout zadek a zašpůrtovat. To sice není má parketa – mám rád stoupání, čím delší tím lepší – ale nejlepší trénink je závod.
S těmito geršáky jsem bojoval většinu závodu
Od začátku jsem se pohyboval za hranicí první desítky a o “topten” bojoval s dvěma ridery. Před závodem jsem zaslechl, že jsou i prizemoney připraveny nejen pro jezdce na bedně a tak jsem se do nich chtěl vmáčknout.
V této šikaně se mi to dost smekalo - přehuštěné pneu.
Na rovinkách jsem jim ujížděl avšak v technických pasážích mě ti dva sjížděli. Zdálo se mi, že to bylo tím, že jeli galusky a měli je méně natlakované a proto jim v zatáčkách více drželi.
Sjezdík ke hřišti
Brácha mi zajišťoval depo a číhal kdybych potřeboval vyměnit kola.
Fratello Tomaso
Zábavná byla pasáž s umělými překážkami. Sesednout, přeskočit a skočit na kolo je také cylkem umění a mě jako silničáře tohle vždycky lehce rozhodilo.
Jako na velké pardubické STEEPLECHASE
a zase rychle zpátky naskočit do sedla mého oře
V cyklokrosu není odpočinková fáze. Nohy jsou stále v tahu.
Za tornantou nastoupit
makat a do vyjezdu ještě přidat
Pro Dohlau a místní region je tento závod celkem významný a podel trati je dost fotografů
V objektivu paparazzi
a fanoušků jako třeba tento týpek 🙂
Skalní fans - cyklokrosový rowdies ... Udo?
Závod byl vypsán na 40 minut, což činilo 7 okruhů a tedy cca.21 kilometru. A utekly rychle.
Nájezd do posledního kola ... do desítky to nebude.
Do “topten” to sice nebylo ale euráče byly připraveny pro prvních 15 a já byl 12-tý, takže jsem si s chutí došel do kanceláře závodu pro první výdělek v cizí měně, který činil plných 10 Eur. 😎
a po zavodě odplavit kyselinu ze svalů
Po závodě lehce vyjet, vyťapat kyselost ze steheních svalů, “zamachrovat” na Ondru Sýkoru a Péťu Fialu (kteří zabrali v kadetech jen 5 Eur), zkouknout jak lítají eliťáci, naložit matroš a dom. Byl to dnes celkem vydařený den.
