Přesto Lopatárna není nebezpečná

To co se stalo na poslední Lopatárně Pavlíkovi (a předtím Robymu na MTB poháru, Fishimu při najíždění trati Artamona atd. atd.) bohužel patří k závodní cyklistice. Každý závoďák se této situace bojí, přesto ale postavením se na startovní čáru jakéhokoliv závodu a nebo i jen tréninku podstupuje toto riziko zvané pád…..

Jsou tratě a závody kdy je riziko pádu větší. Neuklizené zatáčky, nekvalitní povrch, nepřehlednost či dokonce závodění za plného silničního provozu nebezpečí pádu výrazně zvyšuje a přes to, že si to spousta z vás nemyslí k nebezpečným závodům rozhodně Plzeňská středeční Lopatárna nepatří. Je tu uzavřený, široký, plynulý a přehledný okruh s kvalitním povrchem. Někdo může namítat, že se nebezpečí zvyšuje velkými výkonnostním rozdíly mezi jezdci, ale kdyby to byl takový hazard, tak se Lopatárně borci jako Raboň, Štybar, Kadlec, Ausbuher či Spěšný vyhnou velkým obloukem. Včera jsem celý závod strávil na ocase balíku za galuskou Kubiase s Whirlpoolu a v zatáčkách sledoval naše kluky a musím říct, že velmi jeli dobře. Bez zbytečného respektu a přesto slušně.
Loni jsem vynechal cca. 3 a letos zatím jeden plzeňský závod (i když včerejší byl tento rok vinou zlomené lopatky prvni v baliku) a tohle byl první pad, kterého jsem byl svědkem a přesto, že se tahle událost stala uprostřed pelotonu spadli jen slávista a bohužel ke vší smůle i Paulik. Nic jiného než nehorázná smůla. Pavel žádnou chybu neudělal. A chybou nebyla ani účast na Lopatárně. Samozřejmě, že si mohl dát trénink nejlépe sólo a na nejlépe prázdné cestě bez provozu a zazávodit si sám se sebou. Tenhle trénink ho ale zdaleka tak neposune, jako ten když hodinu závodí s českou elitou a má všechny ty “koníky” ze Sparty, Dukly, Whirlpoolu či “Columbijce” na dotek.
Lopatárna má rozhodně víc plusových bodů než mínusových. A jestli tomu nevěříte, přijeďte se podívat či zkusit.