Péťa na prvním místě, Jirka Bartoš na třetím
I přes solidní spršku z nebe se na start zahajovacího závodu poháru KVSC postavilo sedm borců v našich dresech (vlastně šest a jeden turista). Konkurence taky slušná, i když ne moc početná. Proto bylo otázkou, jak se nám první závod podaří.
Šance na pódium vlastně měli všichni, ale Palinko to měl nejjednoduší. Junioři totiž byli na startu pouze dva. No a podle předpokladů Pavel juniory vyhrál, navíc bojoval o pomyslné pódium i celkově. Tam to však nevyšlo. Lepší byl totiž Onty, který zle proháněl Míru Brilla a dvakrát se dostal na trati i před něj. V cíli byl Satu jen o kousek pomalejší. To ale nebyl důvod ke chmurám, ba naopak k radosti. Vítězství v kategorii M40. Premiéru v M50 si odbyl brzy padesátiletý Tomsík. A i pro něj byl na vrcholu důvod k radosti, když severéně “dědky” vyhrál. To je výčet vítězství, né úspěchů ze závodu.
Stříbro v M30 vybojoval Lukáš a v přímém souboji začal plnit cíl pro sezónu (Dáda dojela za ním :-)))))) . Bronzem ozdobil úspěch v M40 Bájo, který doprovodil na stupně vítězů Ontyho. Bramboru za čtvrté místo by bral Hummel a pátý dokončil Roby.
A teď můj pohled do závodu. Když jsem viděl startovku, tak jsem si řekl, že bych mohl aspoň výsledkově pomoci TBB. 4. místo jisté. Na startu přede mnou 40 závodníků různých kategorií. Po dvěstě metrech už jen 35. Tím, že jsem neznal celou trať (byla to chyba, zjistil jsem později) jsem se chtěl řídit pouze svým tělem a tak jsem se po začátku soupání zase trochu propadl. Měl jsem však pár závodníků v kontaktu. Poté projíždím kolem Honzy Kytky, Ficenecových atd. a musím se snažit. Tak bojuji a opět dotahuji skupinku předemnou. V první větší zatáčce se ptám splubojovníků kolik jim ukatuje komputer a dozvídám se že 1,5 km (myslel tak o dva víc). Chce se mi slézt a odpočinout si, když vidím dvě dámy jak na mne míří své foťáky. Až když je míjím, poznávám Ivču s Monikou. Zase nešlo odpočívat a tak pokračuji dál. A najednou se přede mnou zvedá neskutečná stěna kde několik závodníků tlačí. Přemýšlím co s tím a v tu chvíli mě předjíždí Ondra Stránský (prý nestihl start se dozvídám). Než jsem se rozhodl tak jsem byl téměř pod vrcholem tohoto kopečka. Tam mi to trochu podjíždí a já “konečně” tedy slejzám. Zjištění, že nohy nefungují o nic lépe mě opět děsí. Skupinka dvou mlaďochů a jednoho veterána mi opět ujíždí. Po kratkém sjezdu přijíždím k altánu a od něj mobilizuji poslední síly.Opět stahuji soupeře přede mnou a když nás míjí Vojta s Mírou (vrací se již z cíle) jdu před všechny tři. Radši se neohlížím a koukám jak dolů to valí jeden závodník za druhým. Onty hlásí vítězství a stačím si s ním plácnout. Pokračuji dál a díky všem co na mne houkl a popohnali mne. Když jsem konečně vyšplhal do cíle, tak jsem to málem položil. Řemínek od klipsny nešel nějak povolit. Cesta zpět pak již byla pohoda a překvapivě ani zima nebyla. Co se týká soubojů na trati jiných našich členů toho moc nevím. Nikoho jsem totiž od první zatáčky neviděl 🙂 Tak tolik můj pohled ze sedla na tento závod. Příště se pravděpodobně vrátím k foťáku a pobíhání kolem trati. Musím něco natrénovat a to nejde tak rychle.
4 Responses to Start do poháru KVSC