MISSION INCOMPLETED – 1. MISTROVSTVÍ „SVĚTA“ CYKLISTŮ V BĚHU NA LYŽÍCH 15 KM VOLNOU TECHNIKOU

Po prostudování výsledků z loňského nultého ročníku „Mistrovství světa cyklistů v běhu na lyžích 15 km volně“ na Dlouhé Louce u Litvínova stanovil výkonný výbor základní cíl našeho lyžařského týmu TBB a to přivézt alespoň 1 duhové tričko mistra světa. K tomuto úkolu byl sestaven tým ve složení: Vašek Vikidžejár Viktorin v juniorech, já ve čtyřicítkách a Jirka „Tomsík“ Toms v padesátkách. Z kmenových členů lyžařské repre chyběli pouze Honza Hondzík Jiříček z důvodů rodičovských povinností a Radek Superman Fišer z důvodů blíže nespecifikovaných.

Není třeba chodit okolo horké kaše, protože stanovený cíl nebyl naplněn – HANBÁŘI. Přestože můj i Tomsíkovo čas by minulý rok bezpečně bral duhové tričko, letos naše výkony stačily pouze na druhá místa mezi cyklisty. Pro pořádek výsledky: já-46:08-11-4-2, Tomsík-50:37-31-4-2 a Vikidžejár-1:05:48-88-5-5 (čas-celkově-kategorie-cyklisté) a celkově vyhrál Láďa Fabišovský 41:37.

K samotnému závodu z mého pohledu:

Na startu jsem se vyčůraně postavil za favorita a loňského vítěze mojí kategorie Jakuba Jiskru z Kolové, který mě znal jen z podzimních běhů a zcela určitě mě v životě neviděl na běžkách. Počítal jsem s tím, že se za ním vyvezu. Startovní lajna byla dostatečně široká a tak se téměř 110 účastníků bez kolize vydalo na trať. Círka 200-300 m soupaž do mírného kopce proti větru a pak už bruslení, držím asi 15 flek. Zaváděcí kolečko přes Vlčí vrch trhá pole a první průjezd prostorem cíle mi bohužel přisuzuje 2 skupinu. Potom následuje asi 7 km s mírného vršku proti větru k vodní nádrži Fláje. Jedu za Králem z Mostu s odstupem. Ne že jsem tak fair, ale v jednom místě si ho nechám neopatrně odjet a pak už s tím nemůžu nic dělat. U nádrže, kde se jede po vrstevnici, si ho docvaknu a jedu za ním proti silnému větru. Trápí mě mírné výčitky svědomí a tak jdu před něj, ale nenastupuju. To už se začíná trať zvedat do mírného kopce a tak stále do cíle. Jedu tak, jak jsme zvyklej z Fichtelbergu a Král odpadá. Před sebou mám na dohled 3 borce a během 2 km je mám a nechávám za sebou. Pak to mám asi 150 m na Jiskru a dávám si tak, až skoro přetahuju strunu. Mírně ho sjíždím, ale málo platný dochází mi a téměř se na mě dotahuje jeden odpadlík. Chvilkové zvolnění mi jde náramně k duhu a dotahujícího odpadlíka opět obsazuju do role definitivního odpadlíka. Ale je už pozdě, na Jiskru nemám, on má duhový tričko a mě zbývá jen dobrý pocit.

Další postřehy:

– jak se k mé výkonnosti vyjádřil Hondzík, kondice dobrá, chce to jen pilovat techniku, má pravdu hoch, protože po rovině moc nestíhám, do kopce mám navrch,

– opravdový lýžaří mázu moc neřeší, prostě běží-bruslí na lyžích a jsou zatraceně dobří,

– každý, kdo zkusil běžky volně, na ně nedá dopustit, příklad: Vikidžejár, první rok na skejtech, výsledek celkově hodnoceno nicmoc, ale v cíli jsem vycítil (beze slov), že ho to bavilo.