Modré barvy Team Biku na cyklokrosech 2010

Abych si prodloužil závodní sezónu co možná nejdéle a vylepšil své nijak výrazné rychlostní parametry rozhodl jsem se stejně jako celá řada silničařů a bikerů absolvovat letošní cyklokrosovou sezónu. Absolvoval jsem soustředění s Louňákama, většina tréninků i na silnici byla na nové krosovce Specialized, několikrát byl na tréninku na crossových tratích, které postavili v Ostrově Víťa Hanuš a v Chomutově Petr Prokeš. Bohužel záčátek cyklokrosové sezóny se ještě kryl se silničními závody a navíc jsem i chvilku marodil, a proto vynechal tři pohárové cyklokrosy – ve Stříbře, Lounech a Uničově.

Můj první cyklokros byl tedy v Plzni na trati Světového poháru. Mechaniky mi dělali Pavlík Kodl a Martin Imra. Trať byla celkem suchá a jezdivá. Vždycky jsem si říkal, že 40 minut zátěže nic není, ale po 25 minutách jsem nemohl otočit nohama. Doposud jsem považoval za nejtěžší kritéria, kros je ale kriterium na druhou. Ve třetím kole se mi povolilo přední kolo, ale bylo to daleko od depa, tak jsem si s tím poradil sám a druhé kolo jsem ani nepotřeboval. Cyklokros je opravdu jiná zátěž než silnice a pan Chrobák to charakterizuje jednoduše: “Cyklokros je o 300 nástupech”. A je to tak výjezd z každé točky či výjezd znamená nástup ze sedla. Do toho pak schody, výběhy a umělé překážky. To bylo pro mne nejhorší i na plzeňské trati: schody a následný výjezd – ten mi dal opravdu zabrat. Nakonec z toho bylo 19. místo.

Po Plzni následoval Tábor, kde se jel minulý rok mistrák světa. Na řazení na startovní čáru vyvolávají rozhodčí dle aktuálního pořadí v poháru a mě vyvolávali mezi posledními. Start byl na oválu připomínajícím Lopatárnu a hned při nájezdu do terénu spadlo asi 10 lidí a zablokovali celou trať, tak nezbylo než počkat až se seberou. Trať nebyla moc technická, ale seděla mi míň než v Plzni – nejhorší byly schody a překážky, po kterých se naskakovalo na kolo do kopce a než jsem naskočil a zacvak, už jsem stál na místě a musel se rozjíždět z nuly. Dokončil jsem na 25. místě, takže oproti Plzni zhoršení.

Další cyklokrosový víkend jsem strávil na ČP Kutné Hoře a na Masters v Praze. Kutná Hora byl asi můj nejlepší cyklokros. Trať byla těžká a bylo tu několik výběhů, z nichž jeden byl dost prudký, tak jsem ho běhal více méně po čtyřech. Na to, že byla polovina listopadu, bylo dost horko a skoro , a protože se cyklokros jezdí bez pití, měl jsem poslední dvě kola hroznou žízeň a dost mi docházelo. A to taky i díky tomu, že jsem se celý závod přetahoval – nakonec úspěšně – s dalším čistokrevným silničářem a juniorským reprezentantem Tomášem Zechmeisterem z brněnského Favoritu. Bylo z toho 17. místo a to je nejlepší co jsem tuhle sezónu zajel v ČP. Druhý den v Praze na věřejném závodě, byla trať jednodušší – dlouhé roviny a jen jeden výběh. Jediné co mě před startem trochu znervóznilo, byl pád Víti Hanuše na „bikrosových boulích“ po které ho odvezli do nemocnice. Dvě minuty po nás startovali M40, takže jsme se s tátou potkali na trati, když jsem ho o kolo předjížděl ;-D. Největší strach jsem měl z Šulcíka, kterého trénuje v Ostrově nově VíŤa, ale nakonec jsem ho porazil a byl v první pětce.

Další ToiToi Cup – ČP byl v Kolíně a v neděli potom cyklokros v Dohlau. V Kolíně byla hodně technická a hlavně písčitá trať. Ve druhém kole se mi v písčitém sjezdu zapíchlo přední kolo a šel jsem přes řidítka podobně jako Pfingsten s Nesvatbou v závodě eliťáku. Z toho pádu mi začala drhout zadní brzda, bohužel jsem neměl rezervu, tak jsem to musel dojet na tomhle kole. Skončil jsem na 23. místě a pocitově to byl ten nejhorší závod. V Dohlau jsem si trochu spravil chuť, sice jsem hned v prvním kole zakopl o překážku a složil se do bláta, ale vyměnil jsem kolo a pokračoval dál v předjíždění němců. Nakonec jsem byl desátej, ale přede mnou byli jen tři Němci, zbytek byli Češi. Na německé poháry pořadatelé nechtějí Čechy pouštět, protože jim tam všechno vyhrajou 😀 a vítěz dostává 150 euro a to je oproti ČR docela rozdíl (vítěz bere 1000).

Posledním závodem a zároveň vyvrcholením mého krosového snažení mělo být MČR v Mnichově Hradišti. Nebylo. Na trati byl sníh smíchaný s bahnem, dva těžké sjezdy a rozbahněná louka. Speciálně na mistrák jsme koupili dva páry galuskových kol a galusky Challenge Griffo 32 a Tufo Flexus Primus 32 – oboje jsou to šipky. Bohužel lajdácka práce mého “mechanika” 🙂 a špatné nalepení zadní gulusky způsobila, že po startu v nájezdu do terénu jsem jí slíknul. Musel tak běžet celou louku do depa, nic horšího psychicky i fyzicky mě nemohlo potkat. Když jsem se tam dostal, na posledního jezdce jsem ztrácel tak 200 metrů. Ve zbytku závodu jsem pár lidí sjel a skončil 26., ale celkově to bylo velké zklamání.

Byla to moje poslední juniorská crossová sezóna a příští rok uvidím, jak se závodí v eliťácích. Považuji se sice za silničáře, ale cyklokros je skvělá forma přípravy a určitě by si ho měl vyzkoušet každý, kdo to s cyklistikou myslí alespoň trochu vážně.

A nakonec pár poznámek mechanika:

– Nalepení galusky se opravdu nepovedlo. Přestože Chemoprén byl na celé ploše galusky i ráfku, vrstva byla tak slabá, že se oba různorodé materiály nespojily. Takže poslední a nejdůležitější závod se totálně nepovedl. Avšak cíl není závod, ale cesta k němu.

– Trenér SCM Louny Milan Chrobák je kapacita a osobnost. Po každém tréninku pod jeho vedením má jezdec pocit, že se zase o dost zlepšil.

– Věřím v sílu “balíku” a když mládež Budvaru může trénovat s Káškem nebo Bambulou, nemůže se pak nikdo divit, že vyhrajou všechny kategorie na MČR. Tak nezapomeňte na naše úterky, středy a čtvrtky.

– Lounského Vojtu Nipla považujeme s Vaškem za kandidáta “bendy” na blížícím se mistráku světa. Absolvovali jsme s ním několik tréninků a je to pan Jezdec. Technika, rychlost, výbušnost, zaujetí a nasazení při každé činnosti … radost se podívat. Je však “materiálový raubíř” jako kupříkladu náš Fiši. Všechny závody si to rozdával s Jakubem Skálou z Budvaru a když neměl technický problém tak ho většinou dal. Evropský mistrák nevyhrál kvůli vytrženýmu kufru. Takže snad ho nepotká roznejtovaný řetěz, ulomená řadící páčka, utrženej kufr, apod. v Německu v St. Wendelu na MS. Moc mu to přejeme.