DEN I.
Již od první chvíle bylo všem jasné, že naše soustředění bude při nejmenším zajímavé. Což se potvrdilo hned na začátku, kdy Kačka přijela k Pájovi, naskládali věci do auta (jinými slovy zabrali celé auto, že moc místa nezbylo) a jeli pro Tomáše. Tam se však přišlo na to, že kolo s pevnou osou vepředu na střechu nepůjde, a tak se musí všechny věci přeskládat. V průběhu skládání padla otázka – A co Karolína? Ta má taky pevnou?
Samozřejmě pevnou osu měla. V Karlových Varech se tedy konalo další kompletní přeskládávání. Díky bohu se vše vešlo! Akorát Tomáš s Karolínou nebyli moc nadšení z nuceného mačkání vzadu :D. Konečně přišel čas vyrazit a vesele pádit až do Liberce, kde Kačka zapomněla Pájovi říct, ať sjede z dálnice. Místo zbývajících dvaceti minut cesty přišlo bloudění po rozkopaných a uzavřených silnicích, znamenalo to příjezd o minimálně 30 minut déle. Na plánu bylo, první den po příjezdu, obhlédnout okolí a seznámit se se Singltreky. Nejlépe se s nimi seznámila Kačka, které se zalíbil kořen za zatáčkou tak moc, že ho musela políbit. Zhodnocení prvních dojmů proběhlo u Kofoly s výhledem na dvě týmová auta KC KOOPERATIVA SG.
DEN II.
Začal rozcvičkou na nedalekém hřišti, protažení, frisbee a na závěr blbnutí na houpačkách a klouzačkách. Na trénink vyrazila celá skupina po rozjetí směrem na polskou stranu Singltreků. Začátek nezvládala opět Kačka, které tepy lítaly v astronomických číslech. Polské singltreky byly velmi pěkné a jely se v rychlém tempu, na což reagovala Karolína větami – jedeme docela pomalu, já si dneska ani nedávám. Poslední hodinu tréninku dojela jen trojka Pája, Tomáš a Kačka na „autopilota“, kdy nikdo už nevnímal okolí a ukončení proběhlo opět u Kofoly. Večer bylo ještě na hodinku vyjetí.
DEN III.
Karolína se necítila v pořádku, a tak zůstala v posteli místo rozcvičky i tréninku. Silná trojka se rozhodla pro návštěvu nejvyššího bodu okolí, Smrku. Trasa byla krásně naplánována a tak nezbývalo, než se do tréninku s chutí pustit. Po přibližně pěti kilometrech ale přišla první zrada, zákaz pro cyklisty. Tím jsme se ale nedali odradit, a řekli si, že projedeme všechno. Zvládli jsme dojet až k ceduli s nápisem – Smrk 2,3 km (1h). Vyděsilo nás to. Právem, protože nahoru cesta trvala opravdu s kolem v ruce dost dlouho. Třešničkou na dortu byla bažina v posledních 500ti metrech. Ale stálo to za to!! Výhled byl neskutečný. Cestou dolů Tomáš prorazil.
DEN IV.
V očekávání byl krizový den, takže rozcvička neproběhla, šetřili jsme formu na trénink. Po hodině plánované trasy byla Karolína opět v problémech, tak se otočila a jela stejnou cestou domů. Zbytek se rozhodl trasu změnit a objet hodně dlouhý trénink. Bohužel hned na prvním kopci to vypadalo uplně stejně jako předešlý den na Smrku. Tomáš byl naštvaný. Nakonec jsme došli nahoru v pořádku a i s lepší náladou. Dál trénink pokračoval bez problémů, kromě nedostatku pití. Polovinou tréninku začal pro Kačku horor, zdálo se, že je tu nepřekonatelná krize. Ale po koupání v Bedřichovské přehradě se to spravilo a letěli jsme domů. Letěli doslova, neboť Pája si v posledním sjezdu ustlal do jediné louže na cestě. Následky pádu nejprve nevypadaly nijak špatně, proto jsme se tomu hodně smáli. Po pár kilometrech ale Tomáš s Kačkou zjistili, že Pája v pořádku asi úplně není. Domů jsme se tedy dostali po 5ti hodinách, ale se zraněným Pájovým ramenem.
DEN V.
Poslední rozcvička, poslední trénink, poslední den. Pája hrdinsky na kolo šel. Všichni byli naštvaní, Pája na sebe a na nás a my na Páju, že je magor. Byl to zmatený začátek, během 10 km jsme čtyřikrát zabloudili. Opět jsme změnili původní plán tréninku a objeli zbytek Singltreků, kde jsme ještě nebyli. Defekt chytla Karolína. Pája trpěl v bolestech, které sice nechtěl přiznat, ale byly dost očividné. Konec tréninku moc nevnímala Kačka, když visela s klukama, občas i jen silou vůle. Karolína poznamenaná předchozími dny nemohla podat stoprocentní výkon, což mohlo vypadat, že na to pěkně kašle, ale určitě se snažila bojovat. Nadlidský úkol byl sbalit si a opět se naskládat do auta. Proměnil se zasedací pořádek, Tomáš s Karolínou odmítli sedět spolu.!!! První zastávka byla Benzina u Plzně, kde vystupovala Karolína. Byla by to ale nuda, kdyby se nic nestalo. Vzala si totiž místo svého zadního kola přední Tomášovo. Přendavání v odstavném pruhu na dálnici byl velký zážitek. Zbytek cesty se nesl v duchu vzpomínání a připomínání všech dokonalých zážitků, a že jich bylo!
