Vikingové 14. 7. – 20. 7.

Uickey
Za tento týden: 515 km
Celkový počet: 15125 km
Hmotnost: 83,0 kg
Vašek Viky
Za tento týden: 188 km
Celkový počet: 6871 km

Neděle: 105 km. Takže mistrák SAC v Bělči. Počasí parádní a déšť nehrozí. Na startu 60 riderů a startovní pole v naší kategorii bylo nejpočetnější. Taktika: číhat hlavně na Toma Vitase a Jirku Boštíka. Tihle dva dojedou určitě v popředí.
Jenže tyhle dva si budou hlídat všichni a na tom by se možná dalo i vydělat. Tím, že bych se odpoutal s někým kdo není tak známý, ale přitom také dost silný. Spoléhal jsem hlavně třeba na Kamila Koprnickýho nebo Míru Rajšla. Takže rozhodně je třeba se držet vepředu a raděj se i trochu vyvětrat než se nechat zavřít někde na chvostu celkem početnýho balíku.
První kolo: Skoro až pod kopec odtáhl špic nějakej borec z Frenštátu. Já 3 – 5, ve sjezdu jsem se trochu propadl. Berg se jel svižně, ale né vyloženě hrana. Bošťa s Vitásek se nijak neprojevovali. K horintu si nastoupil Petr Svoboda, kterého jsem taky považoval za favorita.
Druhé kolo: Moc se nejede. Mám pocit se nejede. Jedu dlouhou špic (né nijak rychlou), v Bělči mě vystřídá Zelíčko.
V Bratronicích však zapomene zatočit a tak ke hřbitovu jedu do kopce “terezín” úplně v protisměru zase na čele.
Po sjezdu v ostré pravé v Nižboru jsem lehce zazmatkoval když mi vypadl kufr z pedálu a propadl jsem se hodně dozadu.
Takže kopec od konce ale v půlce jsem už byl asi na 5-té figuře a kontroloval čelu. Celou dobu udával tempo Bošťa a bylo
to dost rychlé a zvláště konec jsem docela trpěl. Ten začátek, kdy jsem si to musel sjíždět se na mě podepsal.
Pár lidí odpadlo, nicméně nahoře se zase nejelo. Před Bělčí se však, na chvíli odpoutal Vitas s Bošťou a tak jsem musel přidat a dojet si je.
To už ve 3-ím kole. Nízké tempo mi nevyhovovalo a 2-hou půlku bergu z Nižboru jsem chtěl jet na krev aby se dělilo.
Takže na špic, ale když jsem se ohlídl asi 100 m před horizontem, bylo za mnou poskládán stále dlouhý vlak riderů.
Nahoře to bylo na dvě půlky, ale druhá část balíku nás sjel. Tohle nebrat. Nastoupil jsem a doufal, že třeba ten Kamil pojede.
Ale nikdo. Rázem jsem měl 150 m na balík a snažil se. Ne úplně hrana, ale jel jsem. Přes Běleč do Bratronic po
větru do 4-tého posledního kola. Skupina se trochu přiblížila. A v Bratronicích v bočáku ke hřbitovu se rozhodlo.
Bošťa a za ním Vitas se zvedli, já na ně chvilenku počkal a už jsme jeli ve 3-ech a v tu chvíli jsem byl spokojenej,
jelikož nic lepšího než být s nima v úniku jsem si nemohl přát a na 90% jsem měl bednu jistou a zároveň jsem se v lebce
podvědomě spokojil s bronzem a tím se vyřadil z bitvy o titul mistra ČR. Jeli jsme tempo, zdálo se mi, že jedu špice nejdelší a nejrychlejší z nás 3, ale to si možná o sobě mysleli i oba kluci. Jednou mě teda Vitas okřikl ať necukám. Já neokřikoval nikoho. 😎
Sjezdík a začátek kopce. Ohlédl jsem se a měli jsme na skupinu cca. 15 lidí v kopci asi 150 m. To se mi zdálo málo a tak jsem se vysunul a jel špic. Kluci za mnou dejchali, že jsem je slyšel. Já si ale dával víc, protože 50m k horizontu a oba šli přeze mne a já nedokázal reagovat. To mi bylo nejhůř z celýho závodu. Měl jsem strach, že mi ujedou a balík mě sjede a já budu mít zase prd. Náštěstí vyvěsili a já si ten 30 m zásek sjel. Parkrát jsme se prostřídali a už se vjíždělo do kratšího kopečku k odbočcena Běleč a do cíle. Zkusil jsem jim jalově nastoupit – že se třeba jako nedohodnou, pak ještě jednou před Bělčí , ale byla to labutí píseň a když za to 200 m před cílem vzal Tomas a Bošťa za ním ani jsem nereagoval a dojel si pro bronz. Kdyby mi necukli v tom posledním kopci, asi byl byl nespokojen. Takhle ho beru všemi 10-ti. Dopadlo to dobře, unavenej jsem byl. I když loni na závodech SAL, když jsem byl v únicích v Nepomyšli nebo Lípě s Pínem jsem se dávil a byl pak unaven a tím i spokojen daleko víc. Ten mi schází na závodech. A Zéloš v nejlepší formě taky. Ten má velmi nekompromisní a “konkrétní” způsob jízdy…teda když trefí zatáčky. 😎
V D-kách si klucí od nás Krummča, Pedro a Killi nechali odjet Kakače. V B-kách byla silná konkurence: vyhrál Venca Jelínek po odjetí se Šupym – na kterýho bych tedy rozhodně po časovce nevsadil. Ale při závodě vypadal výborně.
V A-kách Jeřabina 2., 3. malej Ráďa. V juniorech 2. Šplíchal, 3. Ondra a 4. David Máša.
Vše se povedlo až na nepříjemnej čelní střet kluka z B s autem (on špatnej – snad se z toho dostane – a carbonový Colnago na šrot). Takže při jizdě hlavu nahoru a levotočivý zatáčky řezat při kraji jen ty, do kterých je dobře vidět a zbytečně neriskovat.
A dlouhého čekání na vyhlášení. Původně to mělo být 30 min po dojetí, ale se čekalo na senátory a to až do 17-ti, takže jsem nestihl Touru v TV.
Neděle: 35 km.

Sobota: 50 km. Brzký budík a s Vášou směr ČP v triatlonu v Mělníku. Po lehčím optimismu z Poděbrad, tentokrát výsledek slabší. Z vody průměrně, na kole umí výrazně líp a běh je silně limitující.
Po závodě přesun do Bělče, kde jsem dal 2x zítřejší mistrovskej okruh. Ten sjezdík do Nižboru je nepříjemnej. Snad bude sucho. Ostrá pravá ukončující sjezd balík hodně natáhne a bude to chtít být vepředu. Kopec pěknej, na velkou ho sice nevyjedu, ale mohl by mi sedět. Už se těším.
Sobota: 45 km. TT Mělník, okruh v Bělči

Pátek: 60 km. Pomalým tempem na do Frantovek a zpět.
Pátek: 20 km

Čtvrtek: 20 km. Odpočinek – sacharidové lázně.
Čtvrtek: 15 km

Středa: 70 km. Středeční Lopatárna a znovu se kroužilo obráceně. Na parkovišti mě překvapil Šupík, že přijel a jel pěkně a 2 prémie si připsal. U mě bylo dost toho šetření sil v balíku. Od příště se musím začít trochu víc větrat. Zase jsem se moc neunavil a Fishimu jsem záviděl, jak byl prosolen. I když za to může Vašek. Říkal jsem si, že budu jezdit za nim dokud neodpadne. Naposledy vykroužil 18 kol. Když už jel ale dnes 30 kolo, tak jsem to nevydržel (je to nápor i na nervy, jelikož “musím dávat pozor” na sebe i na něj) a vysunul se dopředu. Vašek tentokrát plných 38 kol a silně překročil osobní rekord. Ještě 12 a je tam.
Středa: 68 km. Lopatárna

Úterý: 90 km. Čekal jsem dnešní trénink s tím cukerným deficitem horší. Naštěstí nás bylo hodně (8: Aleš, Tiby, Tom Linhart, David, Jointy, Jan, Fishi) a navíc celkem rovinatá trasa směrem na Franťáky a Pomezí, takže jsem měl možnost být povětšinou schovanej. I tak mi 3x cukli v kopci (v šabiňáku, za FL, v Libáči). Ten Tibyho nástup před Y-kou nepočítám to vorval všechny. V Nebanicích zastávka a já místo piva Mattonku. Po dojezdu 3 samotný kuřecí řízky a hodinu před půlnocí – bohužel – balení vaflí, takže jsem si to zkazil. Takže zítra mi hypoglykemický šok na Lopatárně nehrozí a můžu se snažit jako normálně. Příště když, tak musím tu zkrácenou verzi sacharidové superkompenzace (tj. 2-2-0). Klasická 7-mi denní verze se v mém případě nedá vydržet.
Úterý: 50 km.

Pondělí: 120 km. Nejdříve 50 km sám, pak domů zkouknout závěr Toury a podvečer 70 km s Jointy. Ten chytil díky úspěchu na SALce “slinu” a má strašnou chuť trénovat (2x mi volal) a navíc jel pěkný pecky (průměr přes 35 km/hod). Já na špici jen zřídka a vždy jsem zpomalil. Inu po 24 hod absolutního vysazení cukrů, se cítím jak špatně ovládaná dřevěná loutka – ruce a nohy jdou jen přibližným směrem na jaký dostoanou povel a trvá jim to dýl. Jsem zvědav na zítřejší trénink a hlavně na středeční Lopatu. Tu jestli dojedu, tak to bude vítězství vůle na přírodou. Ale hned po ní do sebe začnu sypat cukry a snad se přes 200 mmol dostanu.
Pondělí: 35 km.