„REPUBLIKA“ v Chebu

Letošní rok jsem byl, spolu se třemi dalšími kadety (Jirkou Čechmanem, Petrem Šulcem a Jirkou Svobodou) nominován na silniční MČR v Chebu. Nominace se prováděla podle pořadí v Českém poháru a umístění v nominačních závodech.
Prvním závodem byla časovka jednotlivců Pomezí – Cheb. Kvůli zmýlené informaci, jsme na Pomezí přijeli pouze asi 40min. před startem. Mnoho času na rozjetí tedy nebylo. Naštěstí na trenažéru se dostanu celkem rychle do „provozní teploty“. Při rozjíždění jsem vypil plechovku s Red Bullem, který mi však nedal křídla, jak jsem očekával, ale spíš mi přitížil. První polovina závodu se mi jela výborně, ale jakmile se závod přesunul do druhé poloviny tak mě začal sužovat Red Bull v břiše.

Celou druhou polovinu závodu se mi chtělo zvracet, a proto jsem nemohl jet naplno a s tepy se dostal maximálně na 175. Když jsem projížděl cílovou páskou tak mi bylo jasné, že v sobě Red Bull neudržím. A taky se tak stalo, jakmile jsem zastavil tak to ze mě šlo ven. Časovku jsem dokončil na 26. místě a na vítěze Ondřeje Žnivu jsem ztratil 3 minuty. Chtěl jsem být do 20-ky, ale bohužel.
Druhá v pořadí byla časovka družstev, ze které jsem měl velký respekt. Člověka svazuje odpovědnost, táta mě strašil, že nic hroznějšího se nedá jet a vzdálenost 50 km naznačovala, že to bude více než hodinová „dělničina“. A tak to také bylo. Před námi startovali Louňáci, které jsme chtěli zaříznout a za námi Jablonec s mistrem republiky z individuální časovky (a také MTB) Žnivou. Bylo to opravdu nechutný a doma to nezkoušejte. Jeli jsme to celkem vyrovnaně, ale 10 km před cílem nás sjeli pozdější vítězové z Jablonce a mihli se kolem nás jak rychlík „Hikari – Shikanzen“. To už jsem jezdil špice kratší, jelikož za Šulcíkem jsem si moc neodpočinul. Nechali jsme tam opravdu všechno a 500 m před cílovým kopečkem jsem odpadl. Výsledek, byl bohužel horší, než pocity. Až 10. flek. Je tedy pravda 4 týmy před námi byly naskládany v minutě. A Louny nám dali. Grrr.
Sobotní hromadný závod jednotlivců jsem si chtěl užít a pořádně zazávodit a těšil se na něj. Okruh byl po pěkných hladkých silnicích, které však byly úzké a tak permanentně hrozilo nebezpečí pádu. Ten největší přišel v nájezdu do druhého kola a já se bohužel ocitl v něm. Naštěstí to byl jen výlet s kolem do příkopu, ale i po rychlém „cyklokrosařském“ nasednutí sjížděl balík další kolo a půl. No a to bylo z mé strany asi vše. Tahle epizoda mě vyťavila natolik, že jsem se zuby nehty držel v balíku. Nejhorší to bylo když upadl asi v 5-ém kole jeden z favoritů Rybín a zbytek aspirantů na titul to chtěl hned využít a na špici rozjeli řádnou „smaženici“. Rybín to už nesjel a tak jsme se dostali po 80-ti kilometrech do cílového stoupání na Loreto a i když jsem do Hrozňatova přijel na druhý pozici, síly na boj o pozici mi už nezbyly. Bylo z toho 36. flek, tj. poslední z prvního balíku. Na lepší to asi – a doufám, že zatím – nebylo. Od teď jsem vlastně už v kategorii „Junioři“ a mezi nimi to teprve budou šišky. Silniční cyklistice zdar Vašek “Viky”.