Jednou a dost aneb pivní maratón pohledem účastníka

Pivní maratón, pořádaný sokolovskými atlety, rozhodně nenajdete v kalendáři závodů TBB a také já jsem byl pevně přesvědčený, že si jej nechám s čistým svědomím ujít.

Co mne přimělo nakonec ke změně názoru? Tak to nevím, snad euforie z dobře zaběhnutého závodu na 10 km nebo zkušenost z minulého ročníku, kdy mi závod jako divákovi přišel zábavný, či osobní příklad vzorového sporťáka Radovana F.. Ovšem není důležité, co mne k závodu přivedlo, ale jak to celé dopadlo. Lakonicky řečeno, nic moc!!!

Před startem závodu na 1 km běhu + 4 desítky + 1,195 km běhu jsem obcházel soupeře a loudil rady. Oni však jen rozpačitě krčili rameny.

Nakonec jsem zvolil taktiku běžet naplno a pak se uvidí. Po startu jsem se pověsil na Radovana a v jeho stínu jsem doběhl do pitné zóny. Čas 3:41 na km jasně vymezil parametry mého žaludku, což se v plné nahotě ukázalo za okamžik.

Vprostřed pití

Již s prvním lokem jsem pocítil, že je zle. První pivo jsem do sebe nasoukal a s posledním lokem jsme se málem pozvracel. Psychicky mne také nepomohlo, že Radovan již dokončoval své druhé a já jsem se teprve díval na dno prvního. Zvracet se mi chtělo ihned znova, když jsem před sebou viděl ještě 3 kelímky už téměř bez pěny. Druhý a třetí pivo mi tak nějak splývá do jedné palety krků, dávicích symptomů, záchvatů zimnice a rad přihlížejících. Také si vybavuji, že v té době již šampión Radovan dokončil i druhý běh. Na konci třetího jsem si pomohl tím, že jsem zbytek dolil k poslednímu pivu. Hned mi bylo lépe, když se na mě šklebilo poslední, byť nadmírové pivo. Poslední pivo bylo jako trest za zabití. Trvalo mi celou věčnost asi 8 minut.

Do druhého běhu jsem vyrazil s vědomím toho, že nejhorší mám za sebou a že maximálně předvedu procítěný šavlový tanec. Vrávoravým krokem jsme doběhl k druhému kýblu na první dvoustovku (první jsem ohleduplně přenechal pomalejším ubožákům) a ten se mi stal nerozlučným partnerem po celé první kolo. Ve druhém kole si pivo našlo své místo v mém žaludku a dál se mi běželo již celkem lehce. V cíli jsem prozřel a vím, že už nikdy nic podobného nepůjdu.

Pro pořádek uvádím, že můj čas 30 min mi stačil na 5. místo a vítěz Radovan to dal za necelých 12. Ostatní účastníci se jistě neurazí, když je pominu, protože všichni jsme Radovanovi byli jen komparsem.

Pod čarou: v noci mi nebylo dobře, byl jsem opilý, ráno dehydratace, třes, kocovina a v neposladní řadě taky pondělí.

Ontko